PP = podzimní pohoda :)

Léto uteklo jako voda a dny se zase pomalu krátí, jsou chladnější, barevnější, ale taky víc upršené... Co se dá dělat. Je to zhruba rok od úrazu přední pravé šlachy na noze Eli a jsem ráda, že se nám problémy nevrátily a můžeme si tak vychutnávat pohodové vyjížďky. :) Včera nás taky navštívila kopytářka a jsem ráda, že pochválila to, jak Eli vypadá. Hezky kulatá, nasrstěná, spokojená... Co víc si můžu přát. Jako majitel staršího koně si myslím, že její zdraví a spokojenost pro mě bude mít s každým jejím dalším rokem navíc hodnotu diamantu. Úplně dole můžete mrknout na krátké video z drbanda na úvazišti před strouháním kopýtek :) Za to taky moc vděčím Julči, kamarádce, která má na Bojově ustájeného svého valacha Gentíka a která mi Eli za částečný pronájem a tedy i finanční příspěvek pravidelně větrá a samozřejmě o ni i pečuje (zejména pravidelný příkrm a dekování při velkých výkyvech počasí). Na přísloví: ukaž mi svého koně a já ti povím, jaký jsi člověk - je hodně pravdy. Buď se staráte anebo ne - nic mezitím prostě nefunguje a na zvířeti, jako je kůň na pastevním typu ustájení, se všechno hned projeví... To dobré i to zlé.

Na Bojově se taky změnila sestava lidí, které jsem měla možnost zde za ty dva roky poznat, odjeli do jiných stájí, ale tak už to chodí. My jsme na Bojově s Eli spokojené, zatím jsme nenarazili na až tak závažný provozní problém, který by ve mě vyvolal nutnost poohlížet se znova po novém domově. Jak jsem psala v článku o Eli, ráda bych s ní (pokud to bude možné) zůstala už na jednom místě. U mě se léto neslo ve znamení hektických brigád, protože jsem přišla o práci. Což teď zpětně vyhodnocuju jako obrovské plus a životní příležitost něco ve svém životě změnit k lepšímu. Jsem opravdu ráda, že se to stalo... Člověk má aspoň možnost si v klidu popřemýšlet nad tím, co je v jeho životě důležité a na co by si měl dát příště pozor. Samozřejmě, nikdo vám nezaručí, že příští pracoví pozice bude lepší, ale dokud to  nezkusíte, nezjistíte to... :) Uvidíme...

Ráda bych od Eli jednou měla hříbátko, jestli se to všechno povede, těžko říct. Mlaďoch potřebuje hodně času a samozřejmě ani Eli bych pak nehodlala odsunout na vedlejší kolej pro důchodce. Je pořád vitální, pohyb ji baví a nerada bych v ní tuhle chuť k práci a novým věcem pohřbila jen proto, že bych se nestíhala věnovat jí i případně jejímu hříbátku. Čas všechno ukáže nejlépe. :) Letos na podzim se nedostaneme na žádného Huberta, ale nevadí, mám v plánu si postavit menší cross trať někde nad statkem a vyřádit se s Eli po našem :) 

Taky uvidíme, jaká letos bude zima. Popravdě se mi po vyjížďách v prašanu a mezi zasněženýmí lesy stýská. První rok jsme s kobčou v Beskydech byly zvyklé na nádherné zimní projížďky - jako z pohádky Tři oříšky pro Popelku. Blátivá zima je na houby, neprospívá ani mě ani koním... Ale podle toho, jak je Eli krásně huňatá (viz video dole) letošní zima třeba překvapí :) 

(když čučíme do dálky a vychutnáváme si tu pohodu...)

WP_20161024_001 from Poly Ramirez on Vimeo.