Když jsem hledala nové místo pro Eli, chtěla jsem, aby podmínky byly co nejvíce podobné tomu, jak byla ustájená doposud - tedy 24/7 volně na pastvinách s přístřeškem. U bývalého majitele pana Vláďi nuda v boxe způůsobila, že Eli byla ve stání nervní, kývala hlavou ze strany na stranu a pořád se měla potřebu ošívat nebo něco likvidovat. :) Když jsem si kobču kupovala, férově mě na to její předchozí majitel upozornil a sám řekl, že by ji rád prodal někomu, kdo ji bude na stání zavírat opravdu jen minimálně, nelépe vůbec. :) A já do toho šla. :) Už během prvního roku s volným typem ustájení a další společnicí se moje kobča psychicky krásně srovnala. A tak jsem hledala a hledala, až jsem objevila farmu Bojov... (fotky jsou dole pod článkem)

***************

Narazila jsem na internetovou diskusi, kde byl statek ohodnocován pozitivně, zejména mi sedlo, že lidi, kteří na farmě zvířata obhospodařují, jsou jednak zkušení ale hlavně lidští a mají zvířata rádi. To byl základ. Nechtěla jsem žádné nafrněné prostředí jezdeckého oddílu, kde se každý vytahuje svými trofejemi, značkovýma hadrama a pokud člověk nevlastní sporťáka, je hned outsider. Získala jsem tak odkaz na internetové stránky a kontakt na vedoucí. Víte, jak se říká, že na lidi má někdo dobrý čich, tak přesně tak to bylo během telefonátu, který jsem s vedoucí hned to odpoledne absolvovala. Celá debata byla příjemná, pozotovní, veselá, pohodová...a tak jsme se hned v sobotu domluvily na osobní návštěvě (volala jsem v pátek...). :)

***************

A jak dopadlo osobní prozkoumání statku? Na výbornou :) Vedoucí mi sedla jednak svými odpbornými znalostmi, ale hlavně přátelskou a naprosto pohodářskou povahou. Žádná křeč, předvádění se, náznaky povýšenosti a podobně. Slovo dalo slovo a hned další víkend 1. února jsem na Bojov Eli převezla. Domluva byla senzační, na statku už na nás čekali, pomohli s vykládkou i zavedením Eli do jejího nového stáda, nic se neponechalo náhodě a bedlivě se sledovalo, jak seznámení s dalšími koňmi proběhne. :) Bojov je malá obec asi 30km za Prahou, okres Praha-západ. Vede sem nádherná železniční jednokolejová trať, je pohádková...vlaky sice jezdí co hodinu, ale nevadí. V týdnu sem zajíždějí také autobusy. Já osobně se dopravuji svým ojetým autem a jsem moc ráda, že jsem na Bojově poznala skvělý kolektiv lidí, kteří rádi pomůžou, poradí, přidají se na vyjížďky a nikdo se na nikoho nepovyšuje. :)

***************

Stád je na statku několik, během léta se pohybují na obrovských pastvinách a jakmile je tráva fuč, přesunou se na pastvinu další. :) Eli tak během pastvení sezóny papá výhradně čerstvou trávu a k dispozici mají non-stop vodu a přístřešek pro úkryt. V zimě mají naopak přístup k celým balíkům sena (které si statek suší sám) a 1x za den (večer) dostávají v přístřešku příkrm z nadrceného ječmene, lněného semínka a ovesného šrotu. Pokud se potřebuje někdo z koňáků domluvit individuálně, není problém. Na statek pravidelně dojíždí kopytář i veterinářka, součástí jsou taky boxy v případě léčení úrazu či nemoci koně. A o tom, jak krásné je okolí pro vyjížďky se rozepisovat nebudu, protože by z toho byl hotový román :) Eli je spokojená a to je pro mě základ :)

(letní pastvina na příístřeškem a nádrží na vodu)

(Ještě jednou letní pastvina)

(Okolní příroda)

(Parádní terény pro vyjížďky)

(Seno vlastní výroby)

(Zimní přístřešek, kde se koníci večer dokrmují jádrem)

(Vytápěná klubovna s mini kuchyňkou, ve vedlekší místnosti je sprcha a wc)

(Vytápěná šatna)

(Sedlovna)

(Travnatá jízdárna)

(Písková jízdárna)

(Osvětlená kruhovka)

***************

V plánu jsou samozřejmě i další úpravy a vylepšování, takže za ten rok, co tu jsem se na statku kompletně zateplily budovy, nahodila se nová fasáda, probíhá výstavba dlážděných chodníků a příjezdové cesty a jako další se buduje druhá kruhová ohrada a písková jízdárna. Ve vzdálenějších plánech je také vybudování kryté jízdárny. Tak budu držet palce a pokud bych to celé měla shrnout, jsme tady jak já tak Eli opravdu spokojené :)