Tak to je ona - moje žirafka - foto vzniklo první den, kdy jsme se viděly a poznaly u bývalého majitele. Veselé oči, přátelská povaha, zdravý temperament a pevné zdraví, tohle všechno rozhodlo. Elen bylo v té době 13 let, o její minulosti jsem se dozvěděla jen tolik, že je to kříženka ČT a Haflingera. Přírodě se opravdu povedla, asi si řekla podobně jako v Chobotničkách z druhého patra: "všechno napůl" :D, konstituci a temperament zdědila po mamce, barvu a odolnost po taťkovi :) Byla využívána do lehkého zápřahu na svatbách a jako ryze rekreační koník. Výška 153cm v khv, pro mě ideál...

Eli za mnou během první návštěvy ťapkala jako bychom se znaly už léta, kradla mi čepici na hlavě a šmejdila po kapsách, jestli v nich náhodou neobjeví něco dobrého. Prošly jsme se na vazáku ve výběhu a poté i po místní obecní cestě. Nakonec jsem si na ni sedla jen tak na ohlávce bez sedla - bylo to zlatíčko... Jela jsem za ní celkem 3x, rozhodovala jsem se ještě mezi ní a pětiletým valáškem QH, ale během třetí návštěvy mě Eli pozdravila zařehtáním ve stáji a bylo rozhodnuto :D Dne 12. 12. 2012 jsem se tak stala její třetí majitelkou v pořadí.

Samozřejmě jsem čelila narážkám několika mých známých, kteří se pohybují v prostředí koní, jestli jsem se tak trochu nezbláznila, kupovat si staršího křížence, který za sebou nemá žádný preciznější výcvik, ale byla jsem rozhodnutá, že jsme si sedly. Hledala jsem koníka pro rekreaci a na lehké hobby sportovní využití, prostě parťáka, který bude mít přátelskou povahu a nebude zrovna extra řešit, když na něho posadím i kamarádčino díte na povožení... Ano, jistá rizika tady byla - Eli v podstatě neznala žádné systematické tréninky v anglii nebo westernu, byla samá noha, samý krk - delší dobu stála a nepracovala. Ale věděla jsem, že určitě nepatří do starého železa a že se z ní může vyklubat krásná osvalená kobča.

A tak se i stalo - do léta 2013 se Eli nádherně nasvalila a neuvěřitelně prokoukla. Nikdo jí netipoval 13 let a už vůbec ne, že to je vlastně kříženec, který rozhodně neoplývá bůh ví jakým původem a jezdeckými zkušenostmi. Eli ve venkovním typu ustájení 24/7 hrozně omládla a celkově ožila. V ten moment jsem zjistila, že má v sobě neuvěřitelný potenciál, dříve schovaný, nevyužitý a bylo by škoda ho zahodit. Plula si po výběhu i pod sedlem jako pětiletá kobča s původem araba...vyjížďky s ní ať v anglickém nebo westernovém stylu neměly chybu (kromě toho, že občas zbytečně dělala a dodnes dělává bubáky z věcí, které vlastně zná) :D Přičítám to ale její hravosti, udržuje si tím mladou mysl a není to tak zlé, když napřímí uši, vypoulí ta svá kukadla a napřímí se jako pružina - pak jí lidi tipují i méně než těch šest let. :D A já si říkám: ty jedna bloncko, co zase plašíš, ale stejně jsi k sežrání... :D Není dokonalá a to se mi na ni líbí, vím, že miluje lidi a práci s nimi - a to je pro mě základ všeho ostatního.

Během jednoho roku jsme se spolu dostaly i na první hobby westernovou akci, vzpomínám na ni moc ráda, přestože první den jsme po písčitém kolbišti lítaly ne úplně dle mých představ. Eli měla Vánoce z reprobeden a hudby, z barevných fáborků, z tolika lidí...snad i z toho písku, po kterém běhala. :) :) Ale druhý den už znovu nahodila ten svůj výraz zkušené dámy, uklidnila hormony a chybělo nám ve dvou disciplínách jen pár setin k tomu, abychom si odnesly bronzovou sošku. O ceny ale nešlo, byla jsem moc ráda, že Eli práce a soutěže chytly, že už se necítila ona sama jen na nějaké vyjížďky, ale probudil se v ní soutěživý duch. Tentýž podzim jsme spolu odjely i první společnou Hubertovu jízdu a tam se projevil její talent na skoky v terénu. Legrační je, že jsme se k podobné práci ještě ani nestihly dostat, původně jsme chtěly jet ve skupině nezkušených koní a březích klisen, aby se Eli rozkoukala, jak to vlastně chodí. Ale najednou jsme cválaly a nebyl problém držet se zkušenější skupinky velkých koní, hopsaly jsme tak zvesela skoro všechny terénní skoky, aniž bychom to dříve nějak trénovaly.

Ať už anglie nebo western, nebo jen tak brouzdání se v potoce na ohlávce - jde o to užívat si všechno na 100%. Netvrdím, že Eli je dokonalý kůň, ale je dokonalá pro mě. Pořád mě překvapuje, co všechno se v ní ukrývá a kde se to v ní vlastně bere, když nikdy předtím aktivně nejezdila a nezávodila. Baví mě objevovat v ní stále ty její skryté možnosti...

Přála bych každému, kdo si splní svůj sen koupí koně, aby zažil to co já...ten pocit, že je váš kůň druhou půlkou vašeho srdce. A to i ve dnech, kdy to skřípe, něco se nedaří a přiznejme si - takové dny prostě jsou a koňák, který tvrdí že ne, lže okolí i sobě. Dokonalost je nuda. Kdybych chtěla, koupila bych si dokonale přiježděného koně, který by dnes se mnou skákal parkury nebo jezdil western soutěže, ale já jsem raději, když se můžeme s Eli obě učit. Ona mi promíjí moje krkolomné kousky po jízdárně, já jí zase ta její strašidla, která vidí v terénu, i když tam žádná nejsou. Doplňujeme se, známe se...a máme se rády. Nechci ani jen pomyslet na den, kdy tady se mnou nebude a až to jednou přijde, budu vědět, že to prvenství jí nikdo neveme, další mí budoucí koně ji nepřekonají, ani když je budu milovat úplně stejně...