Podzim - zima 2017

A je to tady - zase máme skoro konec roku. Ptáte se, co se u nás stalo nového od konce léta až doteď? Nu, zase tolik toho nebylo, ale jak se říká, že méně je někdy více, musím protentokrát určitě souhlasit :) Jak už víte, dostala se během léta Eli postupně zpátky na svou zdravou váhu, začaly jsme jezdit ven do terénu a užívat si teplé dlouhé dny tak, jak se má - hezky v sedle nebo i bez něj, při plavení, brodění nebo jen tak při cválání loukou... :)

Začátkem podzimu jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych se s Eli mohla zúčastnit aspoň jedné symbolické Hubertovy jízdy někde poblíž v okolí, ale nakonec jsem se po společné poradě s mou kamarádkou, studujicí veterinářkou, rozhodla, že podzim budeme brát čistě rekreačně. Elen se potřebovala nasvalit, musela se nasrstit a ve mě byly znovu drbné obavy z toho, že jakmile budou výběhy bez čerstvější trávy a najede se znovu na seno + příkrm, nestihne si vytvořit dostatečné zásoby k tomu, aby všechny tyhle změny ustála a opět neztratila na váze.

Na konci října nás také znovu navštívil pan veterinář - zubař, mrknul na stav zoubků a oba jsme byli rádi, že se nemuselo nic trhat, pouze preventivně zabrousit. Doporučil mi místo objemného krmiva - sena drobnou změnu a to senáž. K zavírání na noc do boxu jsme oba nenašli žádný důvod a tak jsem se s majitelkou statku dohodla na přesunu do menšího zimního stádečka. A musím říct, že s příkrmem tahle varianta funguje naprosto perfektně. Eli nemá stres, že je oopět sama od stáda pryč přes noc v boxe a spokojeně si ťapká v menším zimním výběhu s přístřeškem, kde se krmí jen senáží - má dostatek času k tomu potravu přežvýkat, všichni její konští kamarádi jsou nekonfliktní typy a tak nemám obavy o strkanice u zavakuovamých balíků :)

A co se dělo dál? Protože se Elen daří moc dobře (klepu do stolu) :) užíváme si aktivní zimu - jezdíme na hodinové i delší vyjížďky ve všech chodech a dělá mi velkou radost, že si to můžeme zase pelášit bez omezení :) Vypadá to na příjemné zakončení letošního roku :) No uznejte sami, že má ta moje držtička zase tu správnou jiskru v očích :))

Věci se začaly měnit zase k lepšímu a já mám po dlouhé době pocit, že někam k někomu patřím a že mám v Praze domov. Když se cítím unavená po práci, zajedu na statek a jdu se s Eli projet ven - vždycky cítím hroznou úlevu a neznám nic hezčího, než když mi zaboří ten svůj teplý čumáček do mých vlasů či čepice a spokojeně mě žužlá :)

Je to prostě můj mazel a čím déle jsme spolu (letos v prosinci už pátým rokem), tím jsme si bližší. O spokojenosti vypovídá i fakt, že mě vesele vítá z výběhu, sem tam i zařehtáním, ťapká za mnou jako pejsek a světe div se, oblíbila si i mého přítele (a to chlapy nijak extra moc nemusela) :) Uvidíme, jaká zima letos bude, zda nafujá a budeme si moct zacválat v prašanu, zda bude mrznout jako na Sibiři anebo se budeme brodit v kalužích a blátě. Ať tak nebo onak, určitě si hodláme společný čas užít jenom a jenom parádně, s dobrou náladou a hřejivým pocitem u srdíčka, že jsme letošní nástup zimy zvládly na jedničku :)