Jaké bylo letošní léto?

Konečně jsem se dostala k tomu napsat další článek - bude o našem společném létě. Já vím, doháním děsný rest, ale dříve to opravdu, opravdu, opravdu, opravdu nešlo :-D Všichni, kdo naši stránku na Fb nebo tenhle podrobnější web sledují už delší dobu určitě ví, že letošní zima a jaro pro nás s Eli připravila první větší zatěžkávací zkoušku. Tou byly její zdravotní problémy se zoubkem a následný zánět v tlamičce. Během zimy kobylka extrémně zhubla a situace nevypadala vůbec dobře. Naštěstí to je má bojovnice a po Haflingerech má opravdu tuhý kořínek.

Během jara se tak Eli vrátila zpět do menšího samostatného výběhu s přístřeškem a posléze taky zpátky do svého původního stáda - to bylo na začátku června :) Čerstvá tráva a sluníčko udělaly své a tak jsme mohly zase začít zlehka pracovat pod sedlem. Rozhodně jsme se ale do ničeho nehrnuly, Eli ještě pořád ani v půlce léta neměla svou váhu, natož aby byla nasvalená tak, jak by měla být. Stejně jsme si ale vychutnávaly i ty společné krokovky, jsme hold takový ten kochací se tým :-D 

Nemusím vám asi říkat, jak moc jsem byla ráda, že má moje kobča zpátky zase tu svou jiskru v oku a že jsme si mohly od července znovu pelášit i tím tryskem po nějaké delší louce. Ten pocit svobody je zkrátka k nezaplacení :) Původně jsem si říkala, že bych Eli nasvalovala zodpovědně v kruhovce a na jízdárně, jenže když jsem to asi tak 3x zkusila a viděla ten její znuděný kukuč (přestože jsem se tréninky snažila zpestřit hrami ze země a poskládala jsem vždy i nějaký sranda cvik přes kavalety), řekla jsem si, že tudy cesta asi opravdu nepovede a budeme se nasvalovat raději venku hezky česky v terénu :) 

A tak jsme se v létě několikrát vypravily i do vody. Musím říct, že pro koníka v aktivní rekonvalescenci je voda perfektní prostředí, kde znovu zesílí, trénuje dech i svaly a vůbec - měla jsem dojem, že lehké plavení Eli skvěle odblokovala ztuhlejší bedra. Najednou jsem podle jejího kroku cítila, že si ťapká o mnoho uvolněněji a má chuť se proběhnout i ve výběhu (což během zimy a jara nepřipadalo vzhledem k její váze a celkovému stavu moc v úvahu). Navíc Eli je ve vodě vyloženě ve svém živlu, hrabe, blbne, kdyby mohla, tak se klidně i potopí :-D 

A jak se její váha pomalu ale jistě vracela zpět do normálu, bylo během pár dní pauzy cítit, jak se pak chce pod sedlem znovu proběhnout. 20. června jsme oslavily její 18té narozeniny a pojaly jsme to letos trošku ne jako jen takovou prochajdu s dortíkem, ale dvouhodinovou parádní vyjížďku ve všech chodech i s přírodními překážkami (dortík následně samozřejmě nesměl chybět) :-* 

Jsem si jistá, že jsme si to užily obě na 120% a já pomaličku už během léta začala přemýšlet nad tím, jak kobči vymyslet řádný jídelníček, abych zabránila dalšímu hubnutí během podzimu (kdy už tráva není tolik výživná a kdy koník spotřebuje více energie na to, aby si vytvořil huňatější kožíšek na zimu). Samozřejmě k nám na konci léta opět po půlroce přijel pan veterinář, mrknout na zuby, hezky se zabrousily a dohodli jsme se, že na zimu určitě už box letos potřebovat nebude, pokud si udrží tuhle váhu a pokud bude jinak naprosto zdravá. Hodně mě to potěšilo, ale stejně tak jsem se i poradila s majitelkou statku a shodly jsme se na tom, že by pro ni bylo nejideálnější stále ustájení v režimu 24/7 s přístřeškem, ale už by se letos měla dekovat o něco dříve. Zároveň jsme se dohodly na novém menším stádě, kde budou hlavně koníci v rekonvalescenci a starší koníci, jelikož Eli během zimy potřebuje daleko víc klidu na sežvýkání krmiva. Tím se taky letos poprvé stane senáž - je "šťavnatější", má v sobě více živin, je lehce stravitelnější, ale stejně jako seno zajišťuje objmené krmivo jako základ jídelníčku v zimním období. Kromě toho se Eli bude každý den od listopadu přikrmovat i jadrným krmivem (krmnou dávku jsem si nechala opět stejně jako během zimy poradit od známé) a myslím si, že letos bude mít Eli pupíček takový, že spíš budu řešit koupi nového a delšího podbřišníku :-D 

Víte, nikdy si nemůžete být jisti, že pro svého koně děláte opravdu úplně vše. Nicméně když pak za svou Eli přijedu, podrbu ji za ušima a ona na mě koukne tím svým kukučem ala naprostý ňoumík", dokážu vždy roztát jako rampouch. Jsou to totiž přesně ty momenty, kdy se mé pochyby na chvíli vytratí a kdy cítím, že ji dávám opravdu vše, co je v mých možnostech a silách. Že opravdu nestrádá a cíí se ve fyzické i psychické pohodě. A když se tak cítí ona, cítím se pak úplně stejně... Je to neuvěřitelná úleva a myslím si, že každý majitell svého koně ten pocit moc dobře zná... Nemám tušení, co nám přinese letošní podzim a zima, ale určitě se na ni pečlivě připravujeme už dopředu. A jak všechno bude dál, to se ukáže, určitě se ale zase ozvu s dalším podzimním článkem a nějakými těmi fotografiemi. Samozřejmě i videi (která buď dávám rovnou na Fb, případně zde do rubriky "videa") :)