Hurá, máme tady jaro
Ani nevíte, jak jsem šťastná, že letošní jaro na sebe nenechalo dlouho čekat. Teplotní šoking sice není úplně nejlepší (ještě na konci února -3 stupně a v půlce března +18), ale já už se vykukující trávy nemohla dočkat. Možná se ptáte, proč sem nevkládám nová videa z vyjížděk, bohužel nás od začátku ledna trápí zdravotní potíže. Všechno začalo už v prosinci, kdy kobylce nezabrala odčervovací pasta a měla tak ve střevech škodlivé bakterie, ty způsobovaly průjem a muselo se proto odčervovat znova. Naštěstí druhá dávka zabrala spolehlivě, trávicí trakt se srovnal a průjem byl fuč. Aby toho nebylo málo, objevily se k tomu všemu problémy se zubem - konkrétně uvolněná stolička a počínající zánět. Elen během 14ti dnů (v těch největších letošních mrazech) katastrofálně zhubla a tak už byla dávka anestetik pro její oslabený organismus pořádný záhul. Musela se zavřít na dva týdny do boxu a poctivě se dofutrovat namáčenými sennými granulemi a Mash krmivem. Díky bohu, že má Eli tuhý kořínek a všechno bere hodně statečně, jinak si myslím, že by pro nás letošní zima nedopadla vůbec dobře. Velký dík patří taky majitelce statku - Lence, která mi nabídla VIP zděný box ve spodní části budovy (která ještě není veřejně otevřena) a 3x denně Eli futrovala krmivem, kontrolovala v prvních dnech její stav po celých 24h a poradila mi s počáteční startovací krmnou dávkou.
Fotografie výše je stav před veterinárním zákrokem, ke kterému došlo následně o dva dny později. Musím říct, že první tři dny kdy byla Eli zavřena do boxu jsem naspala velké kulové a nepřála bych podobné nervy zažívat nikomu z vás. Bohužel lidský hyenismus byl mezi námi odjakživa a tak jsem se i já od začátku února stala terčem anonymních e-mailů a vzkazů typu: "dej tomu svému koni konečně nažrat, tyranko" anebo "nevím, proč sis kupovala koně, když nejsi schopná se o něho postarat a chcípá ti na statku hlady..." Jedním slovem hnusárna. Takoví lidé si neberou servítky, o to bylo vše horší, že se jednalo o člověka, který je také přímo na stejném statku, nejspíš tam má ustájeného svého koně a rozhodl se páchat zlo, šířit pomluvy a slovně škodit jak jen to půjde.
Naštěstí je však drtivá většina koňáků na statku správná parta lidí, kteří poradí, pomohou a v momentech, kdy už nemáte sílu naprosto k ničemu a jen odevzdaně čekáte, co dalšího se vám v životě podělá, položí vám ruku na rameno a vrátí vás zpět na tu správnou cestu. Chtěla bych tak poděkovat zejména kamarádkám Julči a Elišce, které mě podržely kdykoli bylo třeba. Neutuchající energii mi do žil dodávala taky samotná Eli (ačkoli sama by potřebovala daleko více šťávy než já). Poctivě se futrovala a po deseti dnech byla navrácena zpět do stáda a mohla chodit na krátké kondiční procházky ven. Ani nevíte, jak jsem byla šťastná. Vyhráno však ještě zdaleka nemáme, než se vrátí na svou původní váhu a zesílí, potrvá to nějaké další měsíce. Mezitím mi nesmí dostat žádnou jarní rýmičku, kašel, průjem ani nic dalšího.
Momentální stav je takový, že je kobylka absolutně bez kondice a dokud nepřesrstí, nebude to o moc lepší. První opravdu teplé dny dávaly zabrat i zdravým mladým koníkům a tak není divu, že Eli byla spocená už jen než jsme došly na první louku a krokem obešly dvě kolečka na lonži. Byla mokrá až za ušima, svaly i klouby naprosto ztuhlé a v podobných chvílích člověka znovu nahlodává deprese. Věřím však, že vykukující tráva nám v krmné dávce hodně pomůže, Elen má nyní k dispozici stále seno, vykukující trávu (přičemž se mnou chodí v rámci kondičních procházek i na louky, kde má možnost se vždycky aspoň na půl hodiny napást a navykat si tak postupně na zelené) a do toho všeho má stále pravidelný příkrm kvalitního granulovaného žrádla.
Víte, mě samotné není moc příjemné, kdykoli Eli vedu na úvaziště, vidět kolem sebe ostatní pupíčkaté a spokojené koníky, je to opravdu pořádná zátěž na vaši psychiku. V té situaci vlastně kobylce docela závidím, protože ta to zkrátka neřeší. Spokojeně ťape, somruje něco dobrého, hezky žere, s ničím si nedělá těžkou hlavu. A je to fajn, protože ať se tomu bráním jakkoli chci, tak ten klid vždycky nakonec přenese i na mě. I když se s ní loučím a vidím ji jako somálečka s trčícími žebry, mrkne na mě, nechá se podrbat a rázem jsou ty zé myšlenky pryč...
Přestože se začátkem línání zimní srsti na první pohled vypadá ještě hůř, je to pro mě dobré znamení a vrtochy jarního počasí zatím zvládáme dobře. Pokud se tělo rozhodlo začít pomalu shazovat zimní izolaci, znamená to, že je kondičně otužilé aspoň natolik, aby tuhle změnu zvládlo a tím pádem metabolismus funguje jak má. Zatím sice spomaleně aa velmi velmi opatrně, ale vše je na dobré cestě. Možná vás tyhle fotky zaskočí, znechutí a zaťukáte si na čelo, proč to sem vůbec dávám - no ať se mi to líbí nebo ne, i tyhle zvraty k tomu vlastnit koníka zkrátka patří. Není to nic, za co by se měl člověk stydět, důležité je začít okamžitě jednat. Vysmátá selfie na Fb umí vkládat každý, o ne zrovna veselých dnech se už ale umí podělit málokdo. Samozřejmě vás budu dál informovat, jak se nám daří a věřím, že to budou jen a jen lepší zprávy :)
